Holili se už lidé doby kamenné, mydlili se již Babyloňané
Praha 29. července (ČTK) - Nejstarším objeveným holicím nástrojem byly čepelky z pazourku zhotovené asi 30.000 let před naším letopočtem. V Indii a Egyptě byly nalezeny měděné břitvy vyráběné již kolem roku 3000 př. n. l. Zvyk holit si obličej přejali za vlády Alexandra Velikého Řekové a Římani.
Ocelové břitvy se začaly vyrábět v 18. století. V 19. století se začalo používat holicí mýdlo a vody po holení. Nápad připevnit k držátku slabý plátek oceli s velmi ostrou čepelí, který by se po použití vyhodil, dostal americký obchodník King Camp Gillette. Hned na počátku 20. století byla zahájena výroba prvních žiletek a holicích strojků.
Zjistit, kdy bylo vyrobeno první mýdlo na mytí či praní je asi nemožné. První záznamy o výrobě mýdla pocházejí z Babylónie přibližně z roku 2800 př. n. l.. Féničanům kolem roku 600 př. n. l. používali mýdlo k čištění surovin potřebných k výrobě látek.
Mýdlo znali i Římané. Plinius Starší popisuje výrobu mýdla z kozího loje a dřevěného popela. Nicméně pro osobní hygienu Římané mýdlo nepoužívali, přestože lázně navštěvovali velmi často. Nečistotu a pot odstraňovali tak, že se nechali natírat olejem, který vstřebal nečistoty. Olej pak seškrabali a šli do lázní.
Teprve když ve 2. století římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se používat k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem. Proslulí byli byzantští mydláři, kteří už v 7. století zásobovali celý svět. Jejich zboží moc vábně nevypadalo. Bylo vyráběno z olivového oleje, vápna a louhu. Bylo černé, hnědé nebo nazelenalé, mazlavé, a nevonělo.
Ve 14. století se objevily kvalitnější výrobky španělských a italských mydlářů. Z jižních zemí se postupně výroba mýdla šířila na sever Evropy. Teprve ve 2. polovině 18. století lidé objevili podstatu procesu, kterému se říká zmýdelnění a mýdlo se začalo zdokonalovat. Nejdůležitější surovinou k jeho výrobě byl hovězí lůj, hydroxid draselný a pryskyřice. Přesto, že dnes je výroba mýdla dokonalejší, její podstata, zmýdelňování tuků, se nezměnila. Mýdlo se však vylepšilo o různá barviva, parfémy i vitamíny vyživující pokožku.
K vymydlenému člověku, případně i hladce oholenému muži, patří i voňavý dech. Zuby si čistili už staří Egypťané pár tisíciletí před Kristem. Místo pasty používali prášek ze směsi popela z kopyt oslů, myrty, roztlučených skořápek vajec a pemzy. Prášek se na zuby nanášel prsty a ty se používaly také k čištění. Tento způsob čištění zubů později používali také Řekové a Římané, i když složení zubního prášku postupem doby měnilo.
Evropa navázala na římskou tradici až na konci 18. století. Prostředky k čištění zubů byly vyvíjeny lékaři, dentisty i chemiky. Často obsahovaly přísady odírající zuby či jinak škodlivé, například cihelný prach, porcelánový a keramický prášek. Aby byly příjemnější, obsahovaly glycerin. Později se přidával i borax, aby prášek nebo pasta pěnily.
První zubní pasty pocházejí z poloviny 19. století. Nejprve byly k dostání ve skleničkách, do tuby je výrobci začali dávat v USA těsně před koncem 19. století.